Když čekáme dítě, připravujeme se na první dotek, radostné oslavy a nový začátek. Přesto se někdy stane, že místo kolébky a prvních botiček přijde ticho, místo vítání loučení.
Rizikové těhotenství, zamlklé těhotenství – kdy se embryo, v pozdější fázi plod, v děloze přestane vyvíjet, ale tělo ho nevyloučí. Smrt miminka v děloze. Předčasné narození, kdy miminko přichází na svět dříve, než je jeho organismus připraven. Vrozená vada neslučitelná se životem, diagnóza, která rodiče staví před nepochopitelnou volbu. Situace, o kterých se téměř nemluví, a přesto se stávají. A uprostřed toho všeho jsou rodiče ochromení bolestí, zahlcení otázkami, zlomení.
Jak vůbec přežít chvíli, kdy se vlastní dítě narodí a zároveň odchází?
Neexistuje správný způsob, jak tím projít
Každý člověk, každý pár, každý příběh je jiný. Někdo cítí hlubokou lásku k dítěti od první vteřiny a chce s ním být až do konce. Jiný je paralyzovaný strachem a bolestí, vše se děje jako ve snu. Někdo mluví, jiný mlčí. Někdo se rozpadá, jiný „funguje“. Všechno je v pořádku. Protože normální svět v tu chvíli přestal existovat.
Můžeme mít vedle sebe partnera, a přesto se cítit strašně sami. Můžeme mít pochopení okolí, a stejně nedokážeme vysvětlit, co se v nás děje. Slova na některé ztráty nestačí. Jen ticho, dech, přítomnost.
Co může pomoci: vědět, že smutek přichází ve vlnách a není slabost, když „už je to měsíc a pořád to bolí“. Vztek, závist, otupělost, vděčnost, úleva všechny pocity jsou normální. Smutek se může vracet i po letech, třeba při výročí, těhotenství jiné ženy, narozeninách dětí. Vztah k dalšímu těhotenství může být plný ambivalence a strachu a i to je v pořádku.
Když přichází rozhodnutí, které nikdo nechce udělat
Jedním z nejtěžších momentů může být sdělení, že miminko má vadu neslučitelnou se životem a následná „volba“ ukončit těhotenství, nebo dítě donosit s vědomím, že zemře.
Je to volba, kterou žádný rodič nechce udělat. A zároveň je to volba, kterou mohou udělat jen oni.
Není špatné cítit odpor ke slovu „volba“. Není špatné se zlobit na svět, na osud, na život. Neexistuje správné rozhodnutí, jen to, které je v danou chvíli možné unést. A ať už je jakékoliv, je to rozhodnutí, které v sobě nese lásku. I když bolí. I když trhá srdce.
Je důležité nebýt na to sám. Mluvit s odborníky, kteří se takovým situacím věnují — s psychoterapeutem, porodní dulou, podporující organizací. Být slyšeni a přijati bez tlaku a bez hodnocení. Pomáhá i sdílení s jinými rodiči, například v podpůrných skupinách. Někdy stačí jen číst příběhy jiných a uvědomit si: nejsem „vadná“, nejsem jediná.

Když se rodí dítě, které odchází
Jsou chvíle, kdy naše dítě přijde na svět a je tu jenom chvili, někdy jen pár minut, jindy hodiny nebo dny, ale nemoc, předčasnost nebo vrozená vada si nakonec vyžádají jeho odchod. Tyto okamžiky jsou často plné šoku, tiché lásky a zároveň nepopiratelné bolesti. Pro mnoho rodičů je důležité najít způsob, jak na tyto chvíle uchovat vzpomínku.
Osvědčují se rituály, který pomáhají zvládnout ten nesmírný smutek a zároveň uctít krátký život dítěte.
- „Vybrali jsme jméno, i když naše miminko žilo jen chvíli. Bylo to pro nás potvrzení, že je navždy součástí naší rodiny.“
- „Otisk nožičky a nahrávka tlukotu srdce jsou naší cennou vzpomínkou.“
- „Zpívali jsme mu ukolébavku — bylo to naše tiché loučení, naplněné láskou.“
Mnoha rodičům pomáhá najít způsob, jak si s dítětem promluvit po jeho odchodu – například psaním dopisu, ve kterém mohou vyjádřit své city, vzpomínky, poděkování nebo loučení. Někteří si zase najdou úlevu v tvoření – nakreslí obrázek, který symbolizuje jejich dítě nebo jejich společný příběh. Zapálení svíčky často slouží jako tichý rituál, který přináší pocit spojení a klidu, místo, kam se lze kdykoliv vrátit se vzpomínkou a láskou. Vytvoření vlastního rituálu rozloučení, ať už formou slova, hudby nebo jiného osobního zvyku, může pomoci uctít život dítěte a dát prostoru bolesti i naději. Je zásadní si vědomě dovolit truchlit, přijmout smutek a dát mu prostor, protože právě v tomto procesu se rodí možnost léčení a smíření. Truchlení není slabost, je to přirozená cesta, jak se vyrovnat se ztrátou a najít cestu dál.
Když se tělo uzdravuje, ale srdce bolí
Po porodu (ať skončil jakkoliv) se tělo začne pomalu hojit. Ale duše často zůstává otevřená a zraněná. Fyzické změny, které přicházejí, mohou bolest ještě prohlubovat: laktace bez miminka, hormonální výkyvy, únava, bolesti břicha. Každý z těchto vjemů může být dalším připomenutím toho, co jsme ztratily. A je naprosto v pořádku necítit se silná. Je v pořádku jen být. Být mámou, která přišla o své dítě – a potřebuje jemnou péči, klid, možná speciální stravu, prostor k bytí. Pomoci může šetrná poporodní podpora od psychoterapeutů či kontakt s dulami, které vědí, jak naslouchat a být nablízku.
Partnerství, které to také zasáhlo
Někdy pláče jen jeden z páru. Někdy jeden mluví a druhý mlčí. Někdy každý truchlí jinak – a je těžké se potkat. Je dobré vědět, že i to je součást. Láska se může proměnit, otřást, někdy i vzdálit – ale i to je možné sdílet. Může pomoci společná terapie, podpora, čas. Nejsme v tom sami.

Láska, která neskončila
Dítě, které odešlo, žije dál v té nejčistší formě lásky, kterou jsme mu mohli dát. A ta láska zůstává. V každém nádechu, v každém laskavém činu, v každé vzpomínce.

„Bylo to poprvé, kdy mě někdo opravdu poslouchal – a nesnažil se mě utěšit ani zlehčit, co prožívám. Jen byl se mnou. A to mi pomohlo nadechnout se.“
Linka Sluchátko: když je těžké o bolesti mluvit nahlas
Někdy je těžké se někam objednat. Někdy chceme jen mluvit – v bezpečí, anonymně, bez závazků. Právě pro takové chvíle existuje Linka Sluchátko. Jsme tu pro rodiče, kteří prožívají ztrátu, bolest, zmatek. Můžete volat, psát, být chvíli slyšeni. Bez posuzování. Bez rad. Jen s respektem k vaší bolesti a tempu.
Nedoklubko: podpora pro rodiče předčasně narozených a zasažených ztrátou
Pokud jste zažili předčasný porod nebo odchod miminka v důsledku vývojové vady či komplikací, můžete se obrátit i na organizaci Nedoklubko. Nabízí podporu, sdílení příběhů, komunitu rodičů, kteří prošli podobnou cestou. Někdy právě vědomí, že v tom nejsem sám, dokáže ulevit víc než všechna slova.