Kolikrát se probudíte s pocitem, že vás čeká zase jeden neodbytný den plný povinností? Kolikrát si řeknete „až vše stihnu, pak si odpočinu”. Někdy máme pocit, že si odpočinek musíme zasloužit. Jenže… ono to „všechno“ často nikdy neskončí. Dnešní doba je tak rychlá, že nikdy nemáme všechno hotové a je normální, že nestíháme. A mezitím se v nás tiše hromadí únava, napětí, podrážděnost. Tělo i mysl signalizují, že už je toho moc – ale my jedeme dál.
Na Terapeutické lince Sluchátko se často potkáváme s vámi, kteří jste vyčerpaní, pro které je těžké či nemožné zpomalit. Kteří pečujete, organizujete, zvládáte. Kteří dáváte spoustu energie druhým – a přitom si jen zřídkakdy dopřejete dobít vlastní baterky. Voláte nám v plném nasazení a zároveň s tichou otázkou v pozadí: „Kdy už si budu moct aspoň na chvíli odpočinout?“
Odpočinek vnímáme jako luxus, který si nemůžeme dovolit. Ale co když je to naopak? Co když je odpočinek tím nejpodstatnějším, co pro sebe můžeme udělat? Pojďme se společně podívat na to, co se v nás děje, když se zastavíme. Možná vás překvapí, jak moc síly v tom zklidnění ukryto je.
Tělo zvolní a začne pracovat jinak
Vaše tělo si odpočinek pamatuje lépe než mysl. V okamžiku, kdy se zastavíte, začne pracovat jinak:
Napětí se začne rozplývat. Možná teprve ve chvíli klidu zpozorujete, jak moc jste měli stažená ramena, sevřenou čelist nebo jak moc jste zadržovali dech. Tělo prostě ví, že může alespoň trochu povolit.
Srdce zpomalí, tlak klesne. Nejde o žádný zázrak – jde o přirozený přechod z režimu „musím všechno stihnout” do režimu „můžu prostě být”.
Imunita dostává šanci. Ve stresu tělo všechnu energii věnuje přežití. V klidové režimu si může dovolit hojit a posilovat obranu proti nemocem.
Tělo se připravuje na kvalitní spánek. I malé chvilky odpočinku během dne jsou nejlepší přípravou na to, aby večer dokázalo skutečně vypnout.
Mozek se lépe soustředí
Mozek není počítač, který může běžet na sto procent bez přestávky. I on potřebuje své pauzy. Co se během nich děje?
- Myšlenky se konečně zpomalí. Místo nekonečného proudu úkolů, starostí a plánů si mozek může dovolit být chvíli jen tak. V tomto stavu někdy přichází prostě jen klid a nebo i ta nejjasnější řešení.
- Pozornost se obnoví. Mozek, který si odpočine, dokáže snadněji plánovat, rozhodovat, být přítomný. Ztracená pozornost se vrací.
- Prostor pro zpracování. Teprve v klidu může mozek zpracovat, co se během dne událo. Emoce, zážitky, události, to všechno si najde své místo. Během odpočinku máme šanci si uvědomit, co vlastně prožíváme, jak se nám daří.
- Přichází nadhled. Ve chvílích klidu si uvědomujeme, že nemusíme mít vše pod kontrolou. Že někdy stačí jen být nebo že některé věci můžeme pustit. A že právě to „nicnedělání“ může být důležité. A často se vynoří i odpovědi, které v každodenním spěchu zůstávaly skryté.
Hormony se vyladi
Naše hormony jsou jako dirigent, který řídí, jak se cítíme a jak fungujeme. A pravidelný odpočinek hormonům umožňuje pracovat ve prospěch našeho zdraví:
- Kortizol – hormon stresu – konečně klesá. Dlouhodobě vysoká hladina kortizolu nás vyčerpává, oslabuje imunitu a narušuje spánek. Jeho pokles znamená, že tělo se přestává bránit a přejde z módu „přežití“ do módu „život“. Přestaneme být po
- Dopamin a serotonin – hormony pohody – se uvolňují, když zažíváme něco příjemného. Může to být kromě momentů úspěchu chvíle v teplé vaně, pohled do zeleně, krátké objetí. Právě v takových okamžicích tělo znovu cítí radost a motivaci vypořádávat se s tím, co bude v následujícím čase přicházet.
- Melatonin – hormon spánku – se tvoří, když se tělo cítí v bezpečí. Tělo, které je v klidu a mimo ohrožení, se začne přirozeně připravovat na spánek. A spánek je naše nejhlubší možná forma odpočinku. Večerní zklidňovací rituály mohou pomoci ji naplno využít.
- Oxytocin – hormon blízkosti a lásky – jeho hladina stoupá ve chvílích blízkosti a laskavosti. Při objetí či polibkem s blízkými, sexu, masáži nebo drbání domácího mazlíčka.
Emoce dostanou prostor
Emoce nejsou problém, který musíme řešit. Jsou informací. Možná vás překvapí, jak moc odpočinek ovlivňuje i to, jak se cítíte a jak zvládáte své emoce.
- V klidu si začínáme emocí více všímat. Když zpomalíme, často si uvědomíme, co jsme během dne potlačovali. Smutek, který jsme neměli kdy prožít. Radost, kterou jsme si nestihli vychutnat.
- Získáváme odstup od intenzivních pocitů. Místo toho, abychom byli emocemi zahlceni, můžeme je pozorovat: „Aha, jsem smutná. Co mi to říká? Co teď potřebuju?”
- Roste trpělivost – s druhými i se sebou. Odpočinutý člověk snáze zvládne nedorozumění, křik dítěte, opožděný autobus, partnerovy starosti nebo vlastní chyby. Emoce nejsou menší, jen máme máme prostor a energii pracovat s informacemi, které nám předávají.
- Otevíráme se jemným emocím. Vděčnost, něha, souznění – tyto emoce potřebují klid, aby mohly vystoupit na povrch. V neustálém spěchu je prostě nepozorujeme. A to je možná největší dar odpočinku – že nás propojí s tím, co je tiché, ale hluboké.
Odpočinek není slabost – je to moudrost a někdy nutnost
Možná vás unavuje stále být silní. Možná se vám zdá, že není kdy se nadechnout, že se všechno sesype, když si dáte pauzu. Možná jste vyrůstali s přesvědčením, že odpočinek je pro slabé nebo dokonce sobecký.
Odpočinek je základní forma péče o sebe. Je to jemné „ano“ sobě – vlastnímu tělu, vlastní mysli i srdci. Je to péče o sebe – a ta je předpokladem péče o druhé. Nečekejte, až budete na pokraji sil. Nemůžete dlouhodobě dávat ze sebe, aniž byste doplňovali vlastní síly. Není to ztráta času. Právě chvíle, kdy se zastavíte může být tou, která pomůže držet vše pohromadě o něco líp. Je to investice do vaší odolnosti, zdraví, nálady i vztahů.
Zkuste si občas položit jednoduchou otázku: Co teď nejvíc potřebuju? Pokud odpověď zní „klid”, „nadechnout se”, „ticho” nebo „někoho, kdo mě vyslechne”, důvěřujte jí. Vaše tělo ví, co potřebuje.
A pokud to sami nedokážete – i to je v pořádku. Na lince Sluchátko jsme tu pro vás. Můžete s námi vydechnout. Nebýt na to sami.
