Psychické obtíže a náročné životní etapy se mohou týkat kohokoliv – přátel, rodiny, kolegů i nás samotných. Přesto o nich často nemluvíme a nevíme, jak nebo jestli vůbec reagovat, když si všimneme, že někdo v našem okolí „není ve své kůži“.
Lidská podpora, obyčejný zájem nebo jen ochota naslouchat mohou být pro člověka v psychické nepohodě nesmírně důležité. Někdy stačí opravdu málo.
Tento článek je pro vás, pokud si kladete následující nebo podobné otázky:
- Kdy je čas vyhledat pomoc – a jak ji nabídnout?
- Co dělat, když mám pocit, že se blízký člověk trápí?
- Jak mluvit, abych neublížil a zároveň byl oporou?
1. Jak poznám, že se něco děje
Vidět, že s někým blízkým „není něco v pořádku“, může být tíživé. Možná si všímáte, že se změnil – často mlčí. Zavřel se do sebe, změnil se jeho stravovací nebo spánkový režim. Nebo naopak reaguje podrážděně až vztekle, je smutný, nemá chuť dělat věci, které ho dřív těšily. Možná jste už opakovaně přemýšleli, jestli s ním máte o tom všem mluvit – a jak to vlastně udělat.
2. Začněte u sebe: co ve vás situace probouzí?
Ještě než se pustíme do rozhovoru s druhým, stojí za to na chvíli se zastavit u sebe. Jaké myšlenky a pocity ve vás chování vašeho blízkého vyvolává? Strach? Bezmoc? Lítost? Hněv? Potřebu starat se a pomoci? Všechno z toho je v pořádku. Mít vedle sebe někoho, kdo se trápí, je náročné – a není slabost si to přiznat.Zkuste si položit otázku: Chci tomu druhému pomoct, nebo ho změnit, aby mi bylo líp?
Obě přání jsou lidská. Pokud chceme být skutečně podpůrní, začíná to přijetím situace tak jak je – ne tlakem na to, aby se náš blízký náhle změnil. Pomoc druhému vychází ze soucitu – z porozumění a ochoty být s druhým v těžké chvíli, aniž bychom ho litovali. Lítost často souvisí s pocitem viny nebo nadřazenosti, zatímco soucit nabízí rovnost, respekt a skutečnou blízkost.
3. Méně rad, více naslouchání
Jednou z největších pastí v takových situacích je potřeba „něco poradit nebo alespoň říct“, „něco vyřešit“, „nějak ho zvednout“. Ale psychická bolest není něco, co se dá odtlačit větou „hlavně se drž“ nebo „to přejde“. Mnohem víc než nabídky řešení pomáhá dát jeho pocitům prostor a jemu najevo, že ho se všemi jeho pocity přijímáte.
Když je někomu těžko, největší pomoc často není v tom, co řekneme, ale v tom, že s ním vydržíme. Trpělivost je dar, který tomu druhému dává čas – čas nadechnout se, být vyslyšen, nebýt sám. Dovolte druhému, aby šel svým tempem.
Zkuste spíš:
- „Vidím, že ti teď není dobře. Chceš o tom mluvit?“
- „Jsem tady pro tebe, i když třeba nevíš, co říct.“
- „Když budeš chtít mluvit rád/a tě vyslechnu.”
Vyhněte se větám jako:
- „To zvládneš, buď silný/á.“
- „To znám. Já když jsem měl depresi, tak jsem prostě šel běhat.“
- „Mysli na to, co máš, ne na to, co ti chybí.“
Tyhle věty často říkáme v dobré víře a ve snaze dát najevo své pochopení a podporu – ale často působí zcela opačně a mohou zavřít na zámek dveře připravené k otevření.
4. Kdy a jak nabídnout odbornou pomoc
Možná máte pocit, že by vašemu blízkému pomohla konzultace s psychologem nebo jiným odborníkem. Jenže jak o tom mluvit, aby to nevyznělo jako kritika nebo odsouzení?
Základní pravidlo zní: učiňte nabídku a nenaléhejte.
Zkuste například:
- „Napadlo mě, jestli by ti třeba nepomohlo promluvit si o tom jak se cítíš s někým, kdo se v tom vyzná. Co si o tom myslíš?“
- „Znám linku, kde můžeš mluvit anonymně. Někdy to pomáhá, i když člověk ještě neví, co přesně ho trápí.“
- „Mám tip na terapeuta, ke kterému chodil někdo z mého okolí a pomohlo mu to. Ráda ti dám kontakt. Nebo Ti mohu pomoci vyhledat seznam terapeutů poblíž. “
Využít odborné pomoci není slabost. Pro někoho může být těžké si připustit, že ji potřebuje a že by mu mohla pomoci, proto je tak důležité, aby vaše slova nezněla jako: „Potřebuješ opravit, tak běž.“, ale spíš jako: „Záleží mi na tobě.”
5. Co když nechce mluvit?
Někdy i dobře míněný zájem narazí na ticho. „Nic mi není.“ „Nech mě být.“ „To nevyřešíš.“ Může to být bolestné, zvlášť když vidíte, že se druhý trápí.
V takových chvílích platí jednoduchá zásada: zůstaňte tomu, o koho jde psychicky i fyzicky nablízku, i když se zdá, že vás k sobě nepouští.
To můžete vyjádřit třeba takto:
- „Nemusíš mluvit. Kdybys chtěl/a, jsem tady.”
- „Vím, že někdy je těžké o věcech mluvit. Klidně jen buďme spolu.“
- „Je v pořádku, že o tom nechceš mluvit teď. Je to na tobě, máme čas.“
Vaše přítomnost může být víc než slova. Někdy pomůže i obyčejné: sednout si spolu na kávu, jít na procházku, mlčet – a nebýt u toho sám.
6. Psychické probémy – kdy je třeba jednat hned
Pokud máte podezření, že je váš blízký v akutní krizi – mluví o tom, že nechce žít, sebepoškozuje se nebo působí zcela odtrženě od reality – je důležité jednat hned. V takových situacích může jít o zdraví nebo dokonce i o život. Vaše rychlá reakce může být zásadní.
- Zůstaňte klidní, i když máte strach. Samotná vaše přítomnost a klidná reakce mohou člověka vnitřně „ukotvit“.
- Nenechávejte ho o samotě, pokud máte obavy o jeho bezpečí.
- Zavolejte pomoc – krizová linka (např. 116 123), záchranná služba (155), policie (158), nebo nejbližší krizové centrum.
- Domluvte se, že spolu pomoc vyhledáte. Pokud to ale nejde, jednejte i bez jeho souhlasu – ochrana jeho života má přednost.
Obávat se, že „přeháníte“, je přirozené, ale v krizové situaci je lepší jednat zbytečně než pozdě. Odborníci jsou zvyklí tyto situace řešit a nikoho neodsuzují.
7. Myslete i na sebe
Pomáhat druhému znamená být blízko jeho bolesti. A to unavuje i bolí. Není sobecké starat se i o sebe – je to nutnost. Vaše psychická pohoda je to, co vám umožní být oporou a být jí i dlouhodobě
Zeptejte se sami sebe:
- Kdy jsem naposledy dělal/a něco pro sebe?
- Mám s kým sdílet své obavy a sdílím je?
- Umím si říct „teď potřebuji chvilku klidu“ a zařídit si ji
- Nenastal čas, abych nějakou formu odborné pomoci vyhledal i já?
Péče o druhé nezačíná tím, že se rozdáme. Ale tím, že jsme sami pro sebe dost pevní, abychom mohli být oporou i druhým.
Závěrem: Nejste na to sami. A ani váš blízký ne.
Mluvit či mlčet s někým, kdo se trápí, není snadné. Ale i obyčejná věta jako „jsem tady pro tebe“ může být začátkem změny. Nemusíte mít ta nejvýstižnější slova. Stačí, když trpělivě nabídnete svou přítomnost, přijetí, čas.
A když si nevíte rady – nejste v tom sami.
Linka Sluchátko je psychoterapeutická linka, na které naslouchají odborníci.
Neřešíme jen vyhrocené situace – volají k nám lidé, kteří se cítí unavení, smutní, ztracení. Nebo ti, kdo chtějí pomoci blízkému, ale nevědí jak.
Zavolat může každý – anonymně, zdarma. Ke každému vašemu příběhu přistupujeme s úctou a bez hodnocení.
Věnovat se vám bude vyškolený odborník z oblasti psychologie nebo psychoterapie.
Mluvte o tom, co vás tíží. Nečekejte, až bude „opravdu zle“.
➡️ Více o lince najdete na: www.linkasluchatko.cz
