Sedíte večer u stolu, před vámi faktury a nedořešené emaily. Děti konečně spí, partnerka si chce povídat. A vy? Vy si říkáte: „Musím to nějak zvládnout.” A uvnitř cítíte, jak se napětí hromadí jako v tlakové nádobě, která nemá ventil.
Být mužem dnes znamená několikrát denně měnit role, které si někdy přímo odporují. V práci od vás čekají výsledky a neochvějnou spolehlivost. Doma máte být citlivý partner, který naslouchá,aktivní táta, který se věnuje dětem a zároveň pozorný milenec. A často se k tomu ještě potřebujete postarat o stárnoucí rodiče. Všechno najednou. Všechno dobře.
Na lince Sluchátko slyšíme od mužů věty, které znějí jako mantry vyčerpání:
- „Musím to zvládnout.”
- „Nemůžu se složit.”
- „Chlapi nekňourají.”
Za těmito slovy se skrývá něco víc než jen únava. Jsou tam obavy. Obavy ze selhání, protože když ukážete slabost, ztratíte přeci respekt. Když přiznáte únavu, stanete se méněcenným. “Chlapi nebrečí” – a vy přitom vnitřně křičíte.
Když vás celého pohltí práce
„K čemu budu, když nebudu dobrý v práci?“ Tahle otázka vypovídá o našem světě víc, než by měla. Mnoho mužů dnes svou hodnotu odvozuje především od výkonu – od toho, jak dobře zvládají práci, jak dokážou zajistit rodinu, jak se prosadí. Přitom nejste jen zaměstnanec nebo živitel. Jste člověk s vlastní hodnotou – i když se někdy cítíte nedokonalý, nestíháte nebo potřebujete podporu.
Tlak na výkon, neustálou dostupnost, telefon, který zvoní i večer. Mozek nemá kdy zpracovávat, co se děje. Emoce se hromadí jako nevyřízená pošta – stres, frustrace, únava. A vy jste přesvědčení, že musíte navenek vypadat, že máte vše pod kontrolou.
Co může pomoct:
Vypněte se.
Vážně. Pracovní email po 19:00 může počkat do zítřka. Svět se nezhroutí.
Mluvte o tom.
S kolegou, kamarádem, psychoterapeutem. „Jsem z toho unavený” není selhání – je to popis stavu.
Hýbejte se.
Nemusí to být posilovna. Stačí procházka kolem bloku, kde můžete myslet na něco jiného než na deadliny.
Delegujte.
I doma. Nemusíte být ten, kdo všechno vyřeší a všechno unese.
Když nevíte, jak na to otcovství
Současná generace otců dostala novou roli. Už nestačí být „živitel, který přinese peníze a občas si pohraje s dětmi”. Dnes se od vás čeká emoční dostupnost, že budete rozumět dětským potřebám a budete se aktivně podílet na výchově.
A když nevíte, jak na to? Když se cítíte neobratní při převlékání miminka nebo nevíte, jak reagovat na dětský vztek? Možná si říkáte, že jste špatný otec.
Přitom nejistota je přirozená. Láska k dítěti neznamená, že automaticky víte, co dělat. To se učíte. Postupně. Často metodou pokusů a omylů.
Jak si můžete ulevit:
Buďte upřímní.
„Dnes jsem unavený, chci být s vámi, jen nejdřív potřebuji pár minut klidu.” Takové věty dětem neublíží – naopak jim ukážou, že i dospělí mají nějaké potřeby.
Počítají se i společné chvilky.
Ne pokaždé musí hra trvat hodinu. Pět minut společného čtení nebo povídání jaký byl dnešní den stačí k navození vzájemného pocitu blízkosti.
Dopřejte si pauzu.
Není to sobeckost. Odpočatý otec je lepší než vyčerpaný hrdina.
Když máte být manželem a pozorným milencem zároveň
Večer si partnerka chce povídat o tom, jak se cítí, potřebuje blízkost a intimitu. A vy? Jste vyčerpaní z práce, od dětí jste se ještě pořádně neodlepili a v hlavě vám běží zítřejší meeting.
„Proč nejsem pozornější? Proč mám energii na sex, ale ne na popovídání? Intimita, láska a touha by měly přicházet spontánně, přirozeně. Vyžadují přítomnost a soustředění na druhého. A to vše vyžaduje energii, kterou často nemáte. A tak se vztah začne stávat další položkou, ve které můžete mít pocit, že selháváte.
Intimita není jen sex – je to společný smích, dotek na rameni, sdílený čaj po uložení dětí nebo i společné zklamání, že po tak těžkém dni už ani jeden nemáte na intimitu či sex sílu. Zítra je taky den.
Když jste i syn
I když máte vlastní rodinu, zůstáváte synem. A někdy to není jen emoční záležitost, ale i praktická zodpovědnost. Stárnoucí rodiče potřebují pomoc s lékaři, financemi, každodenním životem.
Najednou jste v sendviči, stáváte se neformálním pečujícím – máte na starosti děti i rodiče. A často se nestíháte dobře starat ani o děti ani o rodiče.
Péče o rodiče není povinnost, i když jsme často vedeni k tomu, že je. Je to volba. A máte právo bez pocitu viny hledat a nastavit hranice, které zvládnete.
Co vám usnadní situaci:
Rozdělte zodpovědnosti.
Zapojte sourozence, rodinu. Nebo najděte profesionální podporu. Péče nemusí ležet jen na vašich bedrech.
Mluvte o svých pocitech.
Frustrace, únava, strach – to všechno patří k péči o druhé. Mít pocity není selhání, je to lidské.
Stanovte si hranice.
„Můžu pomoct s tímto, ale tohle už ne.” Jasné hranice chrání nejen vás, ale zaručují i kvalitu péče, kterou dáváte.
Když peníze drží v kleštích
Hypotéka. Účty. Splátky. Kroužky. Věci do školy. Čísla na výpisech z účtu jako by měla vlastní život – rostou, mění se, vyžadují pozornost. A vy máte pocit, že nesete finanční zodpovědnost za celou rodinu.
„Musím vydělat víc. Musím zajistit rodinu. Nemůžu selhat.” Finanční stres není jen o číslech – je o pocitu bezpečí, kontroly i vlastní hodnoty.
Jak snížit tlak:
Plánujte společně.
Rozpočet není jen vaše zodpovědnost. Když o financích mluvíte otevřeně s partnerkou, zodpovědnost se rozdělí a tlak nezůstane jenom na vás.
Stanovte si realistické finanční cíle
a realizujte je po krocích, ne skokově. Pocit kontroly snižuje stres víc než vysoké příjmy.
Připomeňte si, že nejste bankomat.
Vaše hodnota se neměří velikostí výplaty.
Když emoce nemají kam jít
Představte si, že máte v sobě nádobu na emoce. Každý den v ní přibývá trocha stresu z práce, trocha únavy z domova, trocha strachu o budoucnost. Ale nikdy ji nevyprázdníte.
Nádoba se plní stále víc a víc. Emoce se rozpínají uvnitř a vy potřebujete stále více síly na to udržet je tam nebo nádoba přeteče a emoce si najdou cestu ven. Někdy v podobě podrážděnosti směrem k partnerce. Někdy jako křik na děti.
A pak přichází ještě horší pocit – vina. „Jak jsem mohl? Co jsem to udělal? To přece nejsem já.”
Jste člověk, který má emoce. A když vaše emoční nádoba nemá propust, kterou můžou emoce odtékat, projeví se destruktivně. Ne proto, že byste byl špatný – ale proto, že jste lidský.
Když si dovolíte cítit
„Jsem unavený. Nevím, jak dál. Potřebuji pauzu.”
Zkuste si těchto pár slov říct nahlas. Jak znějí? Děsivě? Nebo je v nich i úleva?
Když si dovolíte přiznat, co cítíte, děje se něco důležitého. Otevíráte propust a tlak v nádobě poklesne. Emoce dostanou jméno a stanou se uchopitelnými. Přestanete být obětí svých pocitů a stanete se jejich partnerem.
Mluvení o pocitech není selhání. Je to stejné jako výměna oleje v motoru nebo návštěva zubaře. Je to běžná údržba vašeho psychického zdraví. Staráte se o sebe, abyste mohli fungovat.
Co se stane, když o pocitech začnete mluvit:
Tlak povolí.
Sdílené břemeno je poloviční břemeno.
Uvidíte jasněji,
co je opravdu důležité a co jsou nároky, které vytváříte sami na sebe.
Najdete rovnováhu.
Mezi tím, co je potřeba udělat a tím, kdo opravdu jste.
Nemusíte být dokonalí ve všech rolích současně. Stačí být přítomni. Autentičtí. Lidští.
Výzva, kterou možná potřebujete slyšet
Dovolte si zastavit se. Ano, víme – máte deadliny, závazky, očekávání. Ale na chvilku se zastavte a zeptejte se: „Co teď opravdu cítím?”
Možná únavu. Možná strach. Možná frustraci. A víte co? To je v pořádku. Tyto pocity vám patří, jsou součástí života každého člověka, který se snaží zvládnout víc, než je lidsky možné.
Hledejte prostor, kde můžete být sami sebou. S partnerkou, přítelem, kamarádem či kamarádkou, svým psem, psychoterapeutem. Místo, kde nemusíte hrát roli – kde můžete jen být.
Dělejte malé kroky k sobě samému. Chvíle klidu. Upřímná slova. Rozdělená zodpovědnost. Není to moc a může to změnit mnohé.
Pečujte o sebe stejně, jako pečujete o ostatní. I vy potřebujete dobít baterky a pozornost. Vaše rodina nepotřebuje hrdinu, který se vyčerpá. Potřebuje muže, který je přítomný, vyrovnaný a spokojený s tím, kým je.
Spojení se sebou není slabost. Je to síla, která vám umožní být oporou pro ostatní – bez pocitu, že se topíte.
Na lince Sluchátko nasloucháme mužům, kteří nesou víc, než by měli. Kteří se cítí přetížení, ale bojí se o tom mluvit. Nezůstávejte s tím sami – můžete začít už dnes tím, že si přiznáte, jak se opravdu cítíte.
