aneb proč nám nejde vypínat, jak do hry zapojit i pravou hemisféru a proč nám sítě často víc berou než dávají. Možná to znáte.
Když hlava jede na plné obrátky.
Ležíte v posteli, tělo by chtělo spát – ale hlava přemítá. Co jste dnes řekli špatně. Co bude zítra. Co kdyby… Přemýšlíte, analyzujete, hodnotíte. A i když víte, že to k ničemu nevede, nejde přestat. Stejné je to přes den – uprostřed povinností, péče o děti, práce, odpočinku. Jste pořád „v hlavě“. A často si ani neuvědomujete, že čím víc se snažíte všechno promyslet, tím jste zacyklenější v únavě a napětí.Na Terapeutické lince Sluchátko se denně setkáváme s lidmi, kteří říkají: „Já všechno moc řeším.“ A většinou dodají: „Ale nevím, jak z toho ven.“ Podívejme se tedy na to, co se při overthinkingu děje v našem mozku a jak si můžeme laskavě pomoct.
Overthinking – když levá hemisféra převezme vládu
Mozek je rozdělen na dvě hemisféry, které spolu neustále komunikují, ale každá má svou specializaci. Levá hemisféra je spojována s analytickým myšlením, jazykem a logikou či zaměřením na detail, zatímco pravá hemisféra se orientuje především na vnímání celku, obrazů, emocí, intuice a tělesných pocitů.
Nadměrné přemýšlení – tzv. overthinking – není jen zvyk. Je to funkční způsob, jak se náš mozek snaží zvládat nejistotu. Přemýšlíme, abychom našli řešení. Abychom se cítili bezpečněji. Dnešní doba nás zahlcuje informacemi, možnostmi, nutností rozhodovat a neustálým srovnáváním. Udržuje nás tak v trvalém stavu nejistoty, která nám přirozeně způsobuje strachy a úzkosti. Sociální sítě a rychlé tempo života nás tlačí do stavu, kdy „je pořád co řešit“. To vše burcuje k aktivitě levou hemisféru, která reaguje jak nejlépe to umí: přemýšlíme, vyhodnocujeme, plánujeme a hledáme chyby. Často se v tom cyklíme a nevnímáme, jak nás to vyčerpává. Přeskakujeme od minulosti k budoucnosti a ignorujeme přítomnost. Místo úlevy cítíme tlak. A náš mozek jede jako přehřátý počítač, který se neumí sám vypnout.

Úlevu hledáme na sociálních sítích
Při přetížení často sáhneme po telefonu. „Jen si chvíli oddechnu.“ Ale náš mozek vnímá sítě jako zátěž. Neustálé scrollování a přeskakování mezi obrazy, videi, hudbou, texty – to všechno zase aktivuje právě levou hemisféru. Místo navození klidu a rovnováhy přichází více zahlcení.Z neurologického hlediska se při scrollování uvolňuje dopamin – hormon odměny. Můžeme ho tak doplnit rychle, ale funguje jen krátkodobě. Tělo si rychle zvykne a chce další dávku. Vzniká tak dopaminová smyčka podobná závislosti. Čím jsme unavenější, tím častěji bereme do ruky telefon. Jenže po delší době na sítích většině lidí klesá nálada, schopnost soustředit se, i jejich vnímání vlastní hodnoty. A mozek je ještě unavenější než předtím.
Jak v tom všem se sebou naložit laskavě?
- Nedávejte si zákazy. Hledejte rovnováhu.
- Vymezte si čas bez sítí – první půlhodinu po probuzení nebo večer po 21. hodině. Někteří volí i několikadenní či týdenní detox od sociálních sítí.
- Sledujte, jak se mění vaše nálady v souvislosti s časem stráveným na sítích.
- Než sáhnete ze zvyku po telefonu, zkuste se nejdřív třikrát zhluboka nadechnout a zeptat se sám sebe: „Co teď vlastně potřebuji?“

Z overthinkingu se nevymaníme dalším myšlením
Z overthinkingu se nevymaníme tím, že budeme „víc a lépe přemýšlet“. Řešením není další analýza, ale změna druhu pozornosti.
Pravá hemisféra nezpracovává informace lineárně. Vnímá celek v souvislostech s nuancemi a signály, které živí naší empatii a sociální interakce. Vnímá prostor, hudbu, rytmus, nálady a barvy. Je tedy úzce propojena s naším emocionálním životem a tělesnými prožitky.
Z hlediska neuropsychologie je pravá hemisféra aktivnější při zpracování emočních podnětů, a to zejména těch, které souvisejí s negací a nejistotou – emocemi důležitými v kontextu stresu a úzkosti. Aktivace pravé hemisféry nám umožňuje zastavit se v nekonečném proudu myšlenek a zakotvit se v přítomnosti, v okamžiku. Vyvažuje tak hyperaktivitu levé hemisféry a overthinking. Když si všimneme, že hlava už jede příliš dlouho naplno, je to signál k návratu do těla. Vnímat dech. Podívat se z okna na něco zeleného. Pohladit si psa či kočku. Pustit si písničku, která vás potěší. Dát si teplou sprchu, masáž či obejmout partnera. Zkrátka dovolit si jen být – bez výkonu. Jsou to způsoby, jak aktivovat pravou mozkovou hemisféru – tu, která vnímá svět spíš skrze smysly a tělo. Nepřemýšlí, ale cítí. Neposuzuje, ale přijímá. Neanalyzuje, ale asociuje. A právě v tom se skrývá návrat k žádoucí rovnováze a cesta z overthinkingu.
Overthinking není slabost. Je to signál.
Overthinking není selhání. Je to pokus zvládnout složitou realitu dnešní doby. Naše mysl chce jen pomoct i když někdy trochu neobratně. Někdy potřebujeme plánovat, někdy vypnout. Někdy potřebujeme mluvit, jindy jen být. Pokud cítíte, že vaše hlava je přetížená pomáhá, když na chvíli přestanete „řešit“ a začneme “jen” vnímat.

Staré kultury věděly, že nejsme jenom myslící bytosti. Šamanské tradice po celém světě pracují s dvojím způsobem vnímání – jedním, který svět popisuje a koná v něm, a druhým, který svět cítí, sní a prožívá. Dnes bychom o nich mohli mluvit jako o vnímání levou a pravou mozkovou hemisférou. Ta levá racionální, logická, organizující je v našem světě často přetížená až nemůže vypnout. Pravá hemisféra vnímá jazykem, kterým mluví příroda, hudba, pohyb nebo náš dech. Šamani věří, že ztrácíme-li se v přemýšlení, potřebujeme se navrátit ke smyslům, k tělu, k okamžiku. Ne „přestat myslet“, ale připomenout si, že existují i jiné cesty vědění než ta přes slova. A že možná právě tam v tichu, v doteku, v rytmu srdce – čeká úleva, kterou v hlavě nenajdeme. Když dovolíme tělu i duši zpomalit. Někdy může být prvním krokem k úlevě i obyčejný rozhovor o tom, jak se právě cítíte.
Třeba s psychoterapeutem. Na lince Sluchátko nasloucháme lidem, kteří jsou unavení z toho, že musí pořád „něco řešit a zvládat“. Nevíme, co bude zítra. Ale můžeme spolu tady a teď hledat cesty k tomu, co vám uleví.