Prevence není o tom, že se staneme dokonalými. Prevence je, když si všímáme varovných signálů dřív, než se z nich stane krize.
Když nás bolí v krku, pijeme čaj s medem nebo si uděláme Priessnitzův obklad. Když cítíme nachlazení, ubereme na aktivitách. U těla to děláme instinktivně. Ale u duše? Té často věnujeme pozornost, až když nás opravdu zabolí.
Prevence duševního zdraví neznamená mít všechno pod kontrolou nebo být neustále v pohodě. Je to dovednost naučit se rozpoznat, že přestávám být v pohodě a zakročit dřív, než se to stane neúnosným.
Co je prevence duševního zdraví?
Je to soubor věcí, které pravidelně děláme (nebo je máme na mysli), abychom si udrželi vnitřní rovnováhu. Nejde o zázračné recepty ani o přísný režim. Je to náš mentální prostor, kde se můžeme zastavit, všimnout si sami sebe, toho jak se cítíme a reagovat na to, co potřebujeme.
Psycholožka Kristin Neff, která se věnuje self-compassion (laskavosti k sobě), říká: „Nemůžeme zastavit životní bouře. Ale můžeme se naučit stavět si silnější zázemí, ze kterého jim čelíme.”
A právě o tom prevence je.
Proč je prevence důležitá?
Protože duševní zdraví se nezhorší ze dne na den. Často to začíná nenápadně:
- Spíme hůř, ale říkáme si, že to přejde
- Jsme podrážděnější, ale „je toho prostě moc”
- Netěší nás věci, které nás bavily, ale „asi jsem jen unavený/á”
- Vyhýbáme se lidem, protože „potřebuju klid”
A pak najednou zjistíme, že jsme vyčerpaní, cítíme se prázdní, nebo že to prostě takhle nejde dál.
Prevence není záruka, že se nic špatného nestane. Ale zmenšuje riziko nástupu duševních obtíží nebo kolapsu a zvyšuje naší psychickou odolnost.

Co konkrétně pomáhá?
1. Všímejte si signálů těla
Naše tělo mluví dřív než mysl. Napjatá ramena, svírání v žaludku, bušení srdce, únava, ze které se nevyspíte. Tik v oku, častější bolesti hlavy.
„Tělo si pamatuje,” píše psychiatr Bessel van der Kolk. „A často nám říká pravdu dřív, než ji dokážeme pojmenovat slovy.”
Jak na to:
Zkuste se jednou za den na chvilku zastavit a uvědomit si: Jak se právě teď cítím v těle? Co mi říká?
2. Spánek jako základ
Nedostatek spánku ovlivňuje náladu, soustředění, emoce i imunitu. Není to slabost spát 7–9 hodin. Je to biologická potřeba.
Jak podpořit jeho kvalitu:
Zkuste si vytvořit večerní rituál – vypněte obrazovky hodinu před spaním, zhasněte světla, čtěte si, dělejte dechová cvičení. Tělo si návyky pamatuje.
3. Pohyb (nemusí být náročný)
Nejde o výkon. Pohyb uvolňuje nahromaděné napětí a pomáhá regulovat emoce. I pomalá procházka na 20 minut je lepší než nic.
Jaký pomůže:
Projděte se. Protáhněte se. Zatančete si při vaření. Udělejte deset dřepů. Cokoliv, co vás trochu rozpohybuje.
4. Kontakt s lidmi
Lidé, kteří mají aspoň jednoho člověka, se kterým můžou mluvit o tom, co prožívají, jsou výrazně méně ohroženi tím, že se u nich objeví deprese nebo úzkosti.
Jaký pomáhá:
Nemusíte se svěřovat se vším. Ale zkuste si udržet pravidelný kontakt s někým, kdo vás zná a má rád. Zavolejte si. Napište ji/mu. Sejděte se.
5. Dělejte věci, které mají smysl
Nemusí to být velké věci. Ale potřebujeme cítit, že jsme tu k něčemu. Že to, co děláme, má význam, byť jen malý.
Může to být práce. Péče o druhé. Zahrada. Psaní. Vaření. Cokoli, co nás spojuje s pocitem, že jsme součástí něčeho většího.
Smysl mi dává:
Zeptejte se sami sebe: Co mi dává smysl? Co bych dělal/a, i kdyby mě za to nikdo nepochválil?
6. Umět požádat o pomoc
To není slabost. Je to dovednost. Odvaha není absence strachu. Je to schopnost říct: potřebuju pomoc.
Co s tím:
Pokud cítíte, že to sami nezvládáte, zavolejte někomu blízkému. Nebo anonymně na linku. Najděte si psychoterapeuta. Není nutné čekat, až to bude „dost vážné”.

Co prevence není
- Není to záruka, že budeme nezranitelní
- Není to kontrola nad vším
- Není to další položka na seznam povinností
- Není to důvod se obviňovat, když se cítíme špatně
Prevence je laskavá pozornost k sobě samým. Je to prostor, kde si dovolíme být lidští a vnímaví k sobě a kde se o sebe postaráme i s únavou, strachem, pochybnostmi.
Kdy začít?
Teď.
Ne až když to bude horší. Ne až tohle dodělám. Ne až „až budu mít víc času”.
Stačí začít malým krokem. Jedním.
Zastavit se dnes večer a zeptat se: Jak se cítím? Co teď potřebuju?
A pak udělat jednu drobnou věc pro sebe. Jen jednu.
Může to být i anonymní podpora u nás na Terapeutické lince Sluchátko.
Stačí zavolat na 212 812 240.
