Úzkost není novodobým fenoménem – provází lidstvo již po staletí. Ve starověku byla považována za důsledek nerovnováhy tělesných šťáv, ve středověku ji lidé spojovali s nadpřirozenými silami a démony. Slavný anglický přírodovědec Charles Darwin například popisoval své úzkostné záchvaty ve svých denících a přiznával, že ovlivňovaly jeho schopnost pracovat.
Dnes víme, že úzkost není jen problémem jednotlivců, ale globálním fenoménem.
Podle Světové zdravotnické organizace jí trpí přibližně 284 milionů lidí po celém světě, což představuje 3,6 % populace. Zajímavé je, že ženy jsou k úzkostným poruchám náchylnější – tvoří 63 % z celkového čísla.
Dále také víme, že populační menšiny, jako napřiklad etnické, sexuální, genderové, náboženské, či socioekonomické mají podle výzkumu statisticky větší prevalenci úzkosti a to jak ve frekvenci prožívání tak i v intenzitě.
Všímáme si i toho, že typy úzkostných poruch se vyskytují v reakci na světové změny. S nárůstem globalizace a socialnich médií přibývá případů sociálních úzkostí a poruch příjmu potravy. V případě nedávné pandemie zase narostla úzkost zdravotni (t.j., hypochondrie).
V moderní době chápeme úzkost jako složitý psychický stav, které zahrnuje kombinaci emocí jako jsou strach, obavy a nepříjemné předtuchy. Často je doprovázejí fyzické projevy, například zrychlený tep, pocit nevolnosti, tlak na hrudi, krátké dýchání nebo chvění rukou. Zatímco strach obvykle souvisí s konkrétním nebezpečím, úzkost bývá neurčitá a její příčinu nelze vždy přesně určit. Může se vyskytovat jako krátkodobý epizodický stav nebo přetrvávat dlouhodobě a její intenzita se může pohybovat od mírného neklidu až po intenzivní paniku.
Jak úzkost vzniká?
Téměř nikdy nevzniká náhle. Spíše se rozvíjí postupně, podobně jako se pomalu plní sklenice vody – stres, obavy a nepříjemné myšlenky se hromadí, až jednoho dne přetečou. Často ji spouští kombinace několika faktorů: genetických predispozic, dlouhodobého stresu nebo traumatických zážitků. Pokud je člověk vystaven dlouhodobé nejistotě (například finančním problémům, rodinným konfliktům nebo vysokému pracovnímu tlaku), jeho nervová soustava se může přepnout do trvalého stavu pohotovosti. To znamená, že mozek vnímá neustálé nebezpečí, i když žádné reálně nehrozí.
Je také důležité si uvědomit, že úzkost je jeden z mnoha přirozených obranných mechanismů, které jsme si po staletí evoluce vyvinuli, abychom přežili. Jak jsme již zmínili, náš mozek neustále vyhodnocuje okolnosti a pokud má pocit, že nějaká situace může být nebezpečná, byť jen zdánlivě, aktivuje úzkostnou reakci a spolu s ní reakce behaviorální, jako například nadměrné přemýšlení nad možnými scénáři, které se nestaly a stát se ani nemusí. Mozek se totiž rád připravuje na všechny možné situace, aby “přežil”. Úzkost tedy vzniká v momentě subjektivně vnímaného nebezpečí, které je buď opravdové, nebo jen vnímané.
Jak úzkost vypadá?
Její příznaky se mohou vypadat různě – jako neklid, nervozita, bušení srdce, pocení, napětí ve svalech nebo potíže se soustředěním. Někdy se může přidat i pocit dušnosti, závratě nebo žaludeční nevolnost.
Psychická stránka zahrnuje obavy, negativní myšlenky nebo katastrofické scénáře, které se člověku stále dokola honí hlavou. Člověk může mít pocit, že se něco špatného stane, i když pro to neexistuje žádný konkrétní důvod.
Typy úzkosti
Úzkostných poruch je více, než by se na první pohled mohlo zdát. Úzkost je termín, který popisuje samotnou emoci a reakci na ní, ale také termín, který zahrnuje několik typů úzkostných poruch. Těmi jsou například:
- Sociální (sociální fobie)
- Zdravotní (hypochondrie)
- Panická porucha
- Obsedantně-kompulzivní porucha
- Posttraumatická stresová porucha
- Specifická fobie
- Porucha příjmu potravy (anorexie, bulimie, záchvatovité přejídání)
- Tělesná dysmorfická porucha
Tento seznam obsahuje několik typů úzkostných poruch. Je ale třeba poukázat na fakt, že každý klasifikační systém, ať už DSM-5 (Diagnostický a statistický manuál duševních chorob) nebo MKN-11 (Mezinárodní klasifikace nemocí), tyto poruchy popisuje jinak, jinak je diagnostikuje a jinak je také kategorizuje. MKN-11 je častěji používaná lékaři a psychiatry, DSM-5 psychology. Oba systémy mají své silné a slabé stránky a důležité je, že dnes už k duševnímu zdraví přistupujeme spíše z pohledu tzv. formulace klientových potíží, než-li přiřazením diagnózy.
Co s tím?
Pokud vás úzkost omezuje, je dobré hledat způsoby, jak ji zvládnout. Pomoci může:
- Dýchání a relaxace – zkuste techniku 4-7-8: čtyři sekundy nádech nosem, sedm sekund zadržení dechu a osm sekund výdech ústy. Pomůže zpomalit srdeční tep a zklidnit mysl.
- Fyzická aktivita – svižná procházka, běh nebo jóga mohou pomoci uvolnit stresové hormony a zvýšit hladinu endorfinů, což přispívá k lepší náladě.
- Pravidelný režim – dostatek spánku (ideálně 7–9 hodin), vyvážená strava s dostatkem bílkovin a zdravých tuků a omezení kofeinu, zeleného čaje či alkoholu mohou pozitivně ovlivnit celkovou psychickou pohodu.
- Techniky zaměřené na myšlení – zkuste kognitivně-behaviorální přístup: když se objeví negativní myšlenka, zeptejte se sami sebe, zda je podložená fakty, nebo je jen domněnkou. Pokud je to domněnka – nechte ji odejít…
- Hovory s blízkými – sdílení obav s někým, komu důvěřujete, často přináší úlevu. Nebojte se říct si o podporu.
- Podpora odborníků – pokud je úzkost dlouhodobá nebo intenzivní, může pomoci psychoterapie.
