Odpočinek nemusí vypadat jako nicnedělání. A není jen jeden.
Když se řekne „odpočinek“, většina z nás si představí, že si na chvíli sedneme, nebudeme nic dělat nebo si lehce zdřímneme. Ale skutečný odpočinek nemusí znamenat nečinnost. A už vůbec nevypadá pro každého z nás stejně. Záleží totiž na tom, od čeho potřebujeme odpočinout.
Někdo pracuje celý den fyzicky – a tak mu odpočinek v podobě procházky nepřinese úlevu, ale jen další únavu. Někdo tráví dny přemýšlením, rozhodováním nebo mluvením s lidmi – a i když fyzicky sedí, večer je vyčerpaný tak, že sotva najde klid.
Náš život je různorodý a tak by různorodý měl být i náš odpočinek. Právě proto se možná někdy necítíme odpočatí přesto, že odpočíváme.
Pojďme se podívat na to, jaké druhy odpočinku existují – a který by mohl být právě teď ten váš.
1. Fyzický odpočinek
Fyzický odpočinek je pravděpodobně ten nejznámější a nejintuitivnější. Zahrnuje jak pasivní formy – spánek, odpočinek na lůžku, masáže, relaxaci ve vaně – tak aktivní regeneraci prostřednictvím jemného pohybu, jako je jóga, procházky nebo protahování.
Pokud celý den sedíte u počítače, váš tělo se může cítit unavené, ale ne nutně fyzicky vyčerpané. Dlouhé sezení může způsobit svalové napětí a ztuhlost. V takovém případě vám aktivní fyzický odpočinek ve formě procházky nebo lehkého cvičení může přinést mnohem větší úlevu než pasivní ležení.
Na druhou stranu, pokud máte fyzicky náročnou práci zdravotníka, který celý den stojí a chodí, nebo stavebního dělníka vaše tělo skutečně potřebuje pasivní regeneraci. Teplá koupel, masáž nebo prostě jen pohodlné uložení nohou do výšky může být tím, co vaše svaly nejvíce potřebují.
2. Mentální odpočinek
Mentální odpočinek je klíčový pro uvolnění mozku z neustálého přemýšlení, plánování, rozhodování a řešení problémů. Když je naše mysl trvale „v režimu výkonu“, může se to projevit rozptýleností, poklesem koncentrace nebo pocitem vnitřního chaosu až k vyhoření. Pomoci může jednoduché vědomé zpomalení: najděte si chvíli ticha, třeba v polosedu se zavřenýma očima, a soustřeďte se na pomalé, hluboké dýchání – jen pár nádechů a výdechů může výrazně zklidnit proud vašeho vnitřního monologu.
K aktivnímu mentálnímu odpočinku patří jemné manuální činnosti, při nichž se zabaví ruce a mysl má prostor „vypnout“. Vybarvování omalovánek, skládání puzzle, pletení či zahrádkaření dokážou přenést pozornost na jednoduchý rytmus a nechat přitom odpočinout analytickou část mozku. Podobně prospěšná je krátká procházka v přírodě, kdy nejde o tempo nebo vzdálenost, ale o vědomé vnímání okolí – šumění listí, půdy pod nohama, vůni vzduchu. Pro jiné je to aktivní sport jako běh nebo box.
Někdy je mentálním odpočinkem i malá digitální pauza: odložit telefon, vypnout notifikace a věnovat se poslechu klidné hudby nebo zvukům přírody. Přínosná může být i mindfulness či krátká meditace zaměřená na dech nebo na sledování jednoduchého objekt, třeba svíčky. Věnujte po každé takové pauze, kterou si vědomě dopřejete chvíli tomu, abyste si uvědomili, jak se cítíte – jestli máte větší pocit lehkosti v hlavě, cítíte se klidnější nebo jestli přicházejí nové nápady. Právě tato drobná zpětná vazba vám pomůže rozpoznat, jaký způsob mentálního odpočinku je pro vás nejúčinnější.
3. Sociální odpočinek
Sociální odpočinek není jen o tom nebýt obklopen lidmi a dopřát si prostor úplného ticha a samoty, ale třeba i o tom navazovat hluboká propojení s druhými. I když trávíme čas mezi přáteli či rodinou, může se stát, že se vyčerpáme povrchními konverzacemi, nekonečnými schůzkami nebo neustálými „rodinnými povinnostmi“. Manažeři se mohou cítit vyhořelí z přechodů z jednoho obchodního jednání na druhé, lidé pracující z domova naopak často trpí spíš izolací a zároveň tlakem na to, aby byli neustále dostupní.
Klíčem k opravdovému nabití našich společenských baterek je vědomý výběr, s kým a jak trávíme čas. Někdy je to společná aktivita – třeba procházka s kamarádem, kdy sdílíme hloubku rozhovoru i smích nebo hraní společenských her s rodinou. Může to být dobrovolnická služba, která nás spojuje s lidmi na jiné životní cestě a dává nám pocit smyslu. A v některých dnech je sociálním odpočinkem právě to, když řekneme „potřebuji chvíli pro sebe“ a dopřejeme si odpočinek od rodiny – krátký čas o samotě, klidný prostor bez vnějších požadavků a povinností třeba v podobě krátkého rituálu u kávy bez mobilu, kdy můžu naslouchat sám sobě.
Je to o nastavení hranic: učíme se říkat „teď potřebuji ticho“ nebo „pojďme si o tom promluvit zítra“, aniž bychom se cítili provinile. Právě kvalita těchto mezilidských interakcí, hloubka sdílení a schopnost být někdy prostě jen sám se sebou nám pomáhají obnovit energii mnohem víc než hektické proplouvání sítí či povrchní hovory.
4. Emoční odpočinek
Emoční odpočinek znamená dopřát si dostatečný prostor pro vnímání a vyjadřování vlastních pocitů bez nutnosti je vysvětlovat nebo řídit. Když jsme dlouho „v režimu zvládání“ – třeba pečujeme o blízké, podporujeme druhé nebo z nějakého důvodu před okolím skrýváme svou křehkost – tělo i mysl to unavuje. Emoce, které potlačujeme se v nás mohou hromadit jako těžké kameny, které sebou vlečeme a cloní nám kontakt se sebou samými.
Prvním krokem k emočnímu odpočinku je dovolit si být autentický: přiznat si a beze studu prožít smutek, vztek, strach nebo únavu, které cítím. Můžete si vést deník, kam si budete zapisovat, co právě prožíváte, nebo si jen sednout a nechat emoce přicházet a odcházet. Pocit úlevy a ujištění, že nejste jediní, kdo něco takového prožívá může přinést sdílení s přáteli nebo i s psychoterapeutem na lince Sluchátko.
Emoční odpočinek také znamená naučit se uvědomovat si a stanovovat svoje hranice: mít odvahu říct „tahle situace je pro mě moc náročná“, aniž bychom se cítili slabí. Často se ukáže, že přijmout svou zranitelnost je tím největším projevem síly. Tím, že dovolíme svým pocitům bezpečný a volný průchod, vyčistíme svůj vnitřní prostor, vytvoříme si zdravý odstup a můžeme se k okolí opět vztahovat s větší empatií, klidem a životní radostí.
5. Smyslový odpočinek
Smyslový odpočinek je o tom, že na chvíli zastavíme přísun vnějších podnětů – necháme oči, uši i ostatní smysly uklidnit se a zpracovat vše, co jsme ten den potkali. V rušném světě plném obrazovek, hluku, světel, notifikací nebo chuťových lákadel může dojít k postupnému „přesycení“ smyslů. Cítíme se rozptýlení, podráždění nebo dokonce nervózní, aniž bychom věděli proč.
První krok k odpočinku jednoduchý – vypněte telefon, počítač i televizi, ztlumte světla nebo je zhasněte. Zavřete oči a naslouchejte tichu, tlumené hudbě či šumu vody nebo přírody. Můžete si dát špunty do uší, oční masku, nebo si na chvíli zalézt do klidného koutu domu. Ideálně na 5–10 minut a sledujte, jak se začnete zklidňovat.
Smyslový odpočinek pomáhá zejména těm, kdo pracují v otevřených kancelářích, většinu dne naslouchají klientům nebo kolegům, tráví čas v městském hluku, či mají rušnou domácnost s malými dětmi, zvířaty a hlučícími spotřebiči. Citliví lidé, senzoricky vnímaví či ti, kdo jsou neustále online, si v tichu a tmě nejlépe vyčistí „smyslovou paměť” a vrátí se do běhu běžného dne s větším klidem a jasností.
Uvědomte si po takové chvílí odpočinku, jak se cítí vaše tělo – možná se cítíte lehčeji, vaše hlava je klidnější, vaše chůze tišší a dech plynulejší. Smyslový odpočinek není o pasivitě, ale o vědomé péči: dáte svým smyslům prostor, aby zregenerovaly a tím osvěžíte svou psychiku i tělo.
6. Spirituální odpočinek
Spirituální odpočinek nás zve k setkání s něčím, co přesahuje každodenní starosti. Moment, kdy ztišíme vnější svět a nasloucháme tomu nejhlubšímu v sobě. Není to nutně spjato s náboženstvím a může zahrnovat modlitbu či rituál. Jde o hledání smyslu, vděčnosti a propojení s něčím větším než jsme my sami.
Může to být tichá meditace u svíčky, kdy s každým nádechem posilujeme náš klid a s výdechem pouštíme napětí. Někdo tuto formu odpočinku najde při pohledu na nekonečnou hladinu jezera nebo při procházce lesem, který šumí svým vlastním rytmem. Spirituální odpočinek nám může přinést četba inspirativních textů, zpěv, tanec, malování nebo psaní deníku – nebo jakákoli jiná meditativní či tvořivá činnost, která nás vtáhne do přítomného okamžiku a obnovuje náš vnitřní pocit svobody.
Ti, z nás, kdo mají vysoce výkonová zaměstnání či jsou zahlceni značným množstvím povinností často nacházejí ve svých spirituálních chvílích hlubokou úlevu. Vděčnost za malé radosti, uvědomění si krásy kolem sebe nebo pocit hluboké důvěry naplňují naší duši a obnovují naší životní energii. Spirituální odpočinek nás učí, že časem stráveným v tichu a rozjímání investujeme do vlastní podstaty, která si zaslouží být slyšena a respektována.
Závěr
Odpočinek není jednorozměrný pojem – každá část naší bytosti potřebuje svůj vlastní prostor a čas na regeneraci a každý člověk má jiné potřeby co se týká míry toho či onoho druhu odpočinku. Fyzická úleva se doplňuje s mentálním odpočinkem, společenský kontakt vyvažujeme samotou, emoční uvolnění otevírá místo pro autentičnost, smyslové ztišení obnovuje kapacity našich smyslů a spirituální rozjímání dává našemu životu hloubku a smysl.
Někdy si v klidu sedněte a zamyslete se která vaše část je dnes nejvyčerpanější. Jaký druh odpočinku by vás nejlépe podpořil? Nemusíte volit jen jeden – mnohdy je nejvhodnější kombinace, která vašemu tělu i duši poskytne opravdu potřebnou péči.
A pamatujte, že neexistuje správné tempo ani univerzální recept. Každý z nás má svou cestu i své potřeby. Buďte k sobě laskaví a trpěliví. Pokud si nejste jisti, jak začít, nebo potřebujete prostor pro sdílení, jsme tu pro vás na lince Sluchátko. S úctou k vašemu příběhu, beze spěchu a porozuměním.
Dopřejte si odpočinek, který vaše tělo, mysl i duše skutečně potřebují.
