Výsledky a příběhy

Rodiny s dětmi | Rodiče

Alena je mladá maminka dvouleté holčičky a v posledních měsících v mateřské roli pociťuje intenzivní vyčerpání. Chybí jí kontakt s lidmi, proto by se ráda vrátila do zaměstnání a zlepšila i napjatý rodinný rozpočet. Trápí ji finanční závislost na manželovi i nedostatečná podpora a pomoc s péčí o domácnost. V důsledku vyčerpání pak propadá pocitům viny, tíží ji, že na dceru často křičí a srovnává ji s jinými dětmi.

Během šesti setkání v průběhu čtyř měsíců hledala s psychoterapeutkou cestu, jak otevřeně mluvit s partnerem o svých pocitech i financích a jak si vyhradit čas sama pro sebe. Postupně začala hledat rovnováhu mezi rolí mámy, partnerky a ženy, která má své vlastní potřeby.

Mladí dospělí

Ivan (22) je student vysoké školy. Před nedávnem měl zkouškové období, kdy se dle svých slov zhroutil. Před zkouškou byl přesvědčený, že si nic nepamatuje a že ze zkoušky vyletí. Měl pocit, že má infarkt, protože mu srdce silně a rychle tlouklo. Ivan se od psychoterapeuta dozvídá, že pravděpodobně překonal panickou ataku. Už na střední škole, když psal písemky, se cítil pod velkým tlakem. Vysoké nároky na sebe sama ho doprovází i teď během studia. S psychoterapeutem objasňují jak je možné, že jeho tělo na stres reagovalo tak intenzivně, postupně mapují Ivanovo vnitřní nastavení a hledají cestu, jak dostát studijním i svým vnitřním nárokům a zároveň neztrácet soucit se sebou. 

Senioři

Lydie (64) dostala kontakt na Sluchátko na krizové lince, kam se obrátila s tím, že už nemá chuť žít. Před několika týdny jí v hospici po dlouhé nemoci zemřel syn. Krátce poté pak přišel další otřes, když zjistila, že syn měl nemanželskou dceru, o které nevěděla. Její nevlastní vnučka o ní jako o babičku nemá zájem a navíc si teď nárokuje dědictví. 

Během psychoterapie dostává prostor mluvit o bolesti a křivdě tak, jak o ní nemůže mluvit s blízkými, kterých se situace také hluboce dotýká. Společně s psychoterapeutkou zároveň hledají, v čem jiném nyní může najít životní smysl. Mluvily o práci, která Lydii stále naplňuje, i o blízkém vztahu s dalšími dětmi a vnuky. Celá situace je po pár hovorech daleko snesitelnější a Lydie se rozhodla pokračovat v následné psychoterapii v prezenční formě.

Oběti násilí

Marie (47) je matkou tří dětí. Na linku se obrátila ve chvíli, kdy si uvědomila, že často na děti křičí a je v neustálém napětí. S manželem se už několikrát rozešli a zase dali dohromady, už je unavená. Napětí v domácnosti postupně roste. Hádky jsou častější i více vyhrocené, manžel Marii nutí do sexu a dokonce jí dal párkrát facku. Manžel ji za své chování obviňuje, říká, že je psychopatka. Marie zpochybňuje vlastní pocity a má dojem, že chyba je v ní. Chce lépe komunikovat s dětmi i manželem. 

V rozhovorech s psychoterapeutkou dostává prostor situaci postupně bezpečně pojmenovat. Společně mluví o hranicích, formách psychického násilí i o tom, že manželský sex pod nátlakem je také znásilnění. Marie obdržela kontakt na organizaci Aperio a Bílý kruh bezpečí. Především však odcházela s vědomím, že její prožívání je legitimní a že rozhodnutí odejít může být krokem k bezpečí, nikoli selháním.

Neformálně pečující

Jan (71) už dva a půl roku pečuje o svou manželku s Alzheimerovou chorobou. Posledního půl roku mu s péčí pomáhají zdravotníci, přesto zůstává většina odpovědnosti na něm. Péče je každodenní a nepřetržitá. Na Jana tak doléhá fyzické i psychické vyčerpání. Úlevu nebo podporu mu nepřináší ani rodinná situace. Syn žije s rodinou v zahraničí, dcera právě prochází náročným rozvodem. Ve městě, kde Jan bydlí, navíc chybí odlehčovací služby i svépomocné skupiny pro pečující. Často tak zůstává na všechno sám.

Možnost pravidelně mluvit s psychoterapeutem po telefonu vnímá jako důležitou oporu. Může zůstat doma, nablízku manželce, a přesto mít prostor sdílet své obavy, únavu i bezmoc.